Navigace:Skyluke blog ⇒ Zábava ⇒ Zatím bezejmená povídka, aneb má tvorba

Zatím bezejmená povídka, aneb má tvorba

Vždy jsem si chtěl zkusit napsat nějáký příběh, už jsem to zkoušel jednou, dnes jsem to zkusil podruhé. Otevřel jsem Word 07 a začal přemýšlet, snažil jsem se nebýt zaujatý…

Vždy jsem si chtěl zkusit napsat nějáký příběh, už jsem to zkoušel jednou, dnes jsem to zkusil podruhé. Otevřel jsem Word 07 a začal přemýšlet, snažil jsem se nebýt zaujatý jinými povídkami a žádnou cizí tvorbou. Nedokázal bych číst, a stějně tak ani psát jiný žánr než Sci-Fi, popřípadě Fantasy. U této, zatím bezejmené povídky tomu nebude jinak. Jedná se o povídku, tudíš se snažím držet linii vypovídající o jedné osobě. Často mám nutkání všechny situace popisovat do podrobna, aby se toto dílo nezvrhlo v román, musím se držet na uzdě. Povídka není nejenže zatím bez jména, ale zatím bez konce a bez pořádné zápletky. Zatím mám myšlenku a té se hodlám držet. Byl bych rád kdybyste mi pomohli vymyslet název pro tuto povídku. Mějte na pěměti, že se jedná o Sci-Fi a děj je zasazen do daleké budoucnosti, možná i do úplně jiného světa, to je zatím ve hvězdách… Každopádně budu rád za každé připomínky a další náměty pro pokračování…

Bezejmená povídka, kapitola 1.

Najednou se probudil. Kdo ví, po jak dlouhé době opět otevřel oči. Absolutní tma, úzkost a málo vzduchu. Za okamžik však uslyšel poněkud tlumené zvuky, po chvíli rozeznatelné hlasy a slova. Po zběžném ohmatání prostoru však zjistil, že to v čem je umístěn má pravidelný tvar, něco jako urna nebo hrobka – 4 rohy a 4 stěny. Byl absolutně fascinován a zároveň vyděšen, kde se to probudil. Bál se co přijde, a co má očekávat od hlasů zvenčí. Na druhou stranu však nechce zůstat zde, trčet v této díře a doslova čekat na smrt. Opovážil se tedy zařvat něco jako „Pomóc, dostaňte mě odtud, héj“ Řval tak dlouho, dokud neuslyšel prudké, opět tlumené nárazy, jako by někdo kopal lopatou do země. Po několika desítkách minut už hlasy slyšel srozumitelně, tak moc že jim dokonce i rozuměl. Potom už slyšel jen praskání kořenů a následné odsouvání desky. Najednou jako by ho praštilo do očí, oslepující světlo. Několik okamžiků nedovedl rozeznat obrysy postav, civící na něho s doslova otevřenou pusou a značným údivem ve tváři. Evidentně to nebyli lidé, leda, že by lidé teď měli modrou kůži a rudě žhnoucí oči. Oslepený muž stále zůstal vně hrobky s úžasem ve tváři. Nevěděl, co má říct, nevěděl, co má udělat. Každopádně tyto modré humanoidy vidí poprvé v životě. Když o tom tak přemýšlí, vlastně ani neví kdo je on sám. „Kdo jsi, cizinče? Co jsi zač?“ oslovil ho jeden z trojice rudookých humanoidů. Právě ten který svíral v dlani svou příruční zbraň u pasu v pouzdře. „To mi řekněte spíš vy! Asi jste mě něják probudili!“ Když se opovážil konečně vstát, sluneční svit mu osvětlil zbytek těla, zjistil, že má na sobě něco jako uniformu s nášivkou s jeho jménem Vykk James Wallkey. Když se Vykk vzpřímil a vylezl ven, bylo možno posoudit jeho výšku, byl o něco menší než ostatní 3 přihlížející. Vykk už byl i tak pro svou rasu atypicky vysoký. Vykkovi netrvalo dlouho a dal si jedna a jedna dohromady a bylo mu jasné, že má co dočinění s jinou rasou než je on. Trojice humanoidů si rychle začala něco šeptat. „Nejsi náhodou člověk? Protože jestli ano, tak je to můj nejšťastnější den v životě“. „Člověk? Co jiného bych asi tak byl? Mimozemšťan?“ Začal se Vykk smát. „Když jsme u toho, kdo jste vlastně vy?“. „Už dlouho hledáme jakékoliv známky a pozůstatky po lidech, ale to, že nalezneme živého člověka jsme opravdu nečekali. Ale když se tak ptáš, říkej nám Chissové. Legendy praví, že znovuzrození lidí znovu nastane, ale kdo by věřil těmto povídačkám“ Uchehtl se jeden z Chissů. „Ode dneška jim ale asi začnu věřit. Zbytečně ale ztrácíme čas, za tímto kopcem na nás čeká odvoz“ Jede z Chissů ho popadl za ruku a trhl jím směrem kam mávl předtím…

„Kam mě vedete, co se mnou chcete dělat? Nejsem žádná cirkusová atrakce, a tu ruku bych prosil, dejte pryč!“ „Musíme tě dovést k mému mistrovi. Myslím, že stějně nemáš kam jít, navíc ani nemáš na výběr“ přičemž si odepnul pouzdro své pistole a úsměv se mu z tváře jaksi vytratil. Taky ho uchopil o něco pevněji než předtím a přidal do tempa…

Za hornatou dunou, pár desítek metrů od sarkofágu uviděl u lesíka stroj, nejpřesněji by ho Vykk sám definoval jako jakési vznášedlo, možná vesmírnou loď. U lodi byli další 2 Chissové, z nichž jeden má u pasu taktéž pohotovostní pistoli. Vykka strčili dovnitř a dveře za ním zavřeli. Pětice Chissů ho následovala, jeden zasedl na místo pilota, druhý na místo kopilota. Po krátkém zadunění motoru a krátkým zasyčením se motor plně zažehnul a překvapivě obratně rychle se loď odlepila od země. Už pár sekund od startu byli několik stovek metrů daleko.

---

Kometáře

Související články

• Zatím bezejmená povídka, aneb má tvorba
• Hackerská povídka
• Povídka letní tábor
• Last.fm aneb co poslouchám já?
• RPG aneb hra na hrdiny

začátek prázdnin požitek filmu filmy podle oskarů hvězda v gimpu gimp 2 stahnout E knihy pro windows reader chaty na call of duty 4 moje valka online gimp návody brushe htc diamond emulator