Proč vlastně bloguju?

Máš pravdu - dilema "o čem psát", je nepříjemné. Sám jsem už také přemýšlel, na co zaměřím svůj blog nejvíce a... Nedospěl jsem k žádnému závěru :) Píši, jako ty, hlavně pro sebe - i když bez návštěv a motivace ostatních by to nešlo. A psát originálně - poslední dobou se snažím zaměřovat více na fantasy literaturu, i když to lidi zrovna neláká - asi je to mimo mísu. Nu, uvidím, jak to půjde dál.
Články o kachnách, kdy x blogů píše o věci y a jsou z toho na větvi, mne také nebaví. Na druhou stranu mají možná díky tomu návštěvnost...

A tady je právě otázka - má si autor zachovat svou originalitu a psát z nadšení, nebo psát i věci všední a xkrát omílané s tím, že se mu zvýší návštěvnost? (Osobně preferuji možnost A :))

Na závěr - psát podle cizích osnov a rad, jak správně blogovat... To jsem také nikdy nečetl :) Proč také? Bloger by měl být jednoduše svůj.

Jinak - výše sepsané názory jsou moje a je možné, že se s nimi nemusí někdo ztotožňovat :)

Tak špatně, abych musel psát článek proč píšu weblog a ještě v něm ospravedlňoval proč píšu ten článek, jsem na tom nebyl. Ale je pravda, že jsou okamžiky kdy prostě není nápad a člověk potřebuje nějak oprášit ten svůj zápisník. Osobně to řeším například tím, že výjdu ven, něco vyfotím a napíšu k tomu pár vět - miniálně tím přispěju do vod internetu s fotkou z mobilu.

na tomhle se prosejí "blogeři z musu" (kterým to připadá in, nebo chtěli z nějakého důvodu mít blog, ale píší vlastně neradi) a blogeři náturou, kteří nemusí hledat témata, vždycky si nějaké najdou, přímo k nim přiskakují na ulici... myslím, že jedni nemůžou už z principu pochopit druhé, jedni nevědí, o čem pořád psát, druzí si neumějí představit, že by neměli o čem psát - já taky ne, a to se těm klasickým kontroverzním hurá tématům většinou taky vyhýbám, a když už někdy je tvůrčí krize nebo se nechce, bez výčitek pár týdnů neblognu, je to lepší, než se přemáhat a plácat kraviny :)

[2] Dashi promin, ale teď nevím, jestli je větší nesmysl psát o tom proč bluguju nebo publikovat článek o jedné fotce s jedním stromem nebo nicnežíkající cestou ;-) Někdy máš prostě chuť blognout a věř mi nejde si to vynahradit tím, že si jdeš fotit, to nemá s blognutím nic společného, promin, ale trochu zcestný komentář ;-) Ale it ak díky za něj.

[3] Souhlasím, o tom se taky snažím a takovým článkům se snažím vyvarovat ;-) Teda aspoň doufám, pokud jsi teda nemyslel jako příklad právě mě ;-)

[4] O tom to je, pro tebe je to nic neříkající cesta nebo strom, jiný v tom vidí třeba motivaci k prcházce do lesa a jinému to připomene jeho dětství. Je toho spousta - to že zrovna ty máš klapky na očích a bojíš se v tom vidět víc než je vidět, je klidně možné. Taková je tendence davu.
Každopádně jsem myslím takhle publikoval za celá ta letá jen 3 fotografie, což považuji za snesitelné.

[6] Vůbec jsi mě nepochopil. Fotografování mám rád. V Rodině máme dokonce každý svůj foťák. ale mně jde o to, že když mám chuť blognout nemůžu si to vynahradit tím že půjdu fotit. Vysvětlím ti to na lehčím příkladu: Mám strašnou chuť jablko, a myslíš, že mně to vynahradí chuť rohlíku? Těžko ;-) Raději budu přemýšlet kde to jablko seženu ;-) Už jsi mě pochopil.
Ve skutečnosti je mně jedno jaké články píšeš, pokus se mě líbí, přečtu si ho, pokud né, tak ne :-D

Mne sa stáva to isté. Niekedy mám zlosť, že neviem o čom by som písal, ale treba sa niekedy aj niečim inšpirovať. No nič, ja padám na dovolenku, tak sa maj. :-)

To je pravda, vystihuješ přesně, jak píšeš. To mluví za vše. :-)